Novinky

Nové sběrny fotek.
6.9.2011
 Kvalitní vyvolání fotek a hezké fotokalendáře, nejlevněji na internetu.
Novinky na Facebooku
3.3.2011
FB je akčnější  a interaktivní, budeme vetšinu novinek publikovat přes náš FB účet nebo použijte tlačítko vpravo.  Staňte se našimi přáteli !!!
PF 2011
28.12.2010
Krásný a úspěšný rok 2011 Vám všem přeje team Fotodokument.cz
Pfko je na facebooku :-))
Více
více
Diskuse -> O fotografii
Susan Bright ? Art Photography Now (VSTUP DO DISKUSE)
Termín ?dokument? je fakticky synonymem pro samotné medium fotografie. Každá fotografie je svým způsobem dokument, protože je vždy záznamem něčeho, je dokumentací události. Tradičně spočívala síla fotografie v její referenčnosti a indexovosti, vytvářející perfektní nástroj k zacházení se ?skutečným? životem. Přemýšlet o současné umělecké fotografii v tomto smyslu je však omezující. Umělci používají široké spektrum přístupů k úvahám o tom, jaké jsou funkce dokumentu a jak na něj lidé reagují. Mnoho otázek jeho předpokládané autoritě a zároveň zpochybňování domnělé ?pravdivosti? vlastní fotografii. Současný termín ?dokumentární? původně použil anglický filozof Jeremy Bentham začátkem 19. století. Pokud se ale týká vizuálního chápání světa, byl to téměř jistě John Grierson, kdo tento termín použil v recenzi filmu Roberta Flahertyho v roce 1926. Výraz sloužil k rozlišení mezi hollywoodskými filmovými fikcemi, které byly vnímány jako umělé a povrchní a těmi, které usilovaly o realističnost a o pravdivost. Když byl termín dokument poprvé použit ve vztahu k fotografii, odrážel humanistické a sociální konotace, jaké najdeme v pracech Jacoba Riise v 19. století, v jeho projektu Jak žije druhá polovina (1890), nebo v pionýrské práci Lewise Hineho. Hineho fotografie pro Národní výbor dětské práce a časopis Survey se zasloužily o to, že si společnost začala uvědomovat otřesné podmínky dětské práce. Společně s prací fotografů jako Walker Ewans a Dorothea Lange ve 30 a 40. letech 20. stol, kteří jsou tradičně spojováni s žánrem dokumentu, výše zmíněné příklady utvářely naše chápání minulosti dokumentu. Pomáhají nám pochopit, proč se současní umělci snaží dokument do určité míry zpochybňovat a kritizovat tím, že se vyhýbají opakujícím se vizuálním klišé a podkopávájí víru ve schopnost fotografie sdělovat objektivní pravdu. Jako u všech žánrů je snadnější o dokumentu přemýšlet ve více rovinách, než v jednom všezahrnujícím pojmu. Různé přístupy k dokumentování a dokumentu, které používají současní umělci, často budí dojem, že nemají nic společného se zmíněnými černobílými fotografiemi. Nové dokumentární strategie ale nečerpají odkazy jen z historie fotografie, také z historie umění a zvláště z úlohy performance. Současná dokumentární fotografie neztratila svoji sílu zprostředkovat informace, tak jako to dělala v minulosti. Jen se posunula. Fotografie jsou nyní mnohem otevřenější k interpretaci ze strany diváka. Spíš než autoritativní hlas diktující význam, používají jako svoji sílu nejednoznačnost. Galerie a obrazové publikace dovolují současným umělcům nakládat s termínem dokument volnějšími způsoby. Dokument jako umělecký žánr pak znamená něco mnohem neuspořádanějšího a širšího. Prolnutí mezi fotografickým dokumentem a uměleckou fotografií se prohlubuje a galerie (stejně jako publikace) zůstávají jedním z prostorů, kam přístup není ohrožen. Časopisy jsou, na rozdíl od nich, fascinovány celebritami a místa pro ?příběhy? ubývá. To znamená, že se staly mnohem méně důležitou cestou distribuce dokumentární tvorby a galerie naopak mnohem prominentnější. V uplynulých pěti letech byl viditelný nárůst jak v množství vznikajících dokumentárních děl, tak v počtu jejich prezentace formou výstav. Není to jen v důsledku měnícího se charakteru ilustrovaných časopisů, je to také reakce na komplikovaněji inscenované barevné obrazy, které na současné umělecké scéně začaly převažovat v minulé dekádě. Návrat dokumentární praxe je zřejmý i v tom, že se objevují mladí umělci, kteří se vrací k černobílé a vítají odklon od velkoformátových barevných zvětšenin, které dominovaly a dominují galeriím. Dokumentární fotografie - jeden z nejvitálnějších a nejzajímavějších žánrů ? si nyní užívá jednoznačného stanoviska (pozice)????, které se odráží během posledních let i ve velkém přílivu dokumentárních filmu do kin. Je to velmi potřebný návrat k ?pravdivým? příběhům, podnícený rozsahem událostí v ?reálném? světě. Susan Bright ? Art Photography Now výňatek z kapitoly Dokument.(Thames & Hudson Ltd., 2005)
TOPlist